Je mnoho důvodů, proč zápas hrajeme. Jednou jsem četl útlou brožurku z dob první republiky o

psychologii sportu. Už to, že něco takového vyšlo za dob Masaryka, bych považoval za zázrak.

A tam se psalo : „ Zápas, to je to, pro co děláme sport. Rytířské klání.“ Tady bych ten

prvorepublikový odstavec mohl utnout. Krásně by to doplňovalo úvod k dnešnímu tématu.

Jen pro zajímavost, ještě to mělo pokračování :-). „ Trénovat za účelem toho, že chcete

někoho v utkání porazit, je ale nesportovní a nečestné. Trénujeme, abychom se zlepšili.“

Jiná doba, jiný mrav, jiné ctnosti a zásady. Zajímavé, že ?

Utkání pro mě začíná už večer před ním. Chovám se jako hráč, jako bych ten zápas hrál přímo

já. Trenér by se měl chovat tak, jak on sám vyžaduje od svých svěřenců. Vyvarovat se všeho,

co by rozostřilo jeho mysl. K obědu nic velkého, žádné tlumící nápoje. Velké jídlo 4 hodiny

před zápasem. Dokonce jsem někde četl, že nějaký trenér, už nevím který, chodil na zápasy

hladový. Proč ? Chtěl probudit v sobě šelmu, kdy všechny jeho smysly byly připraveny na

lov...on byl tím lovcem, co chtěl ulovit...porazit soupeře. U hráčů bych tohle ale nedoporučil.

Hodinu před odjezdem na sraz jsem si v klidu sedl a napsal sestavu. Tu už jsem měl sice před

předzápasovým tréninkem, ale občas se stalo, že došlo v den utkání ke změně. Napsal jsem si

složení lajn, speciální formace na oslabení, formace na přesilovku a power-play. Napsal jsem

si i různé kombinace hráčů, kdyby bylo nutno sáhnout do sestavy. Napsal jsem si i lajnu,

která následovala po přesilovce a oslabení. Bylo to nutné, pokud jsem měl speciální formace,

které neodpovídaly lajnám v utkání. Není nic horšího, když nevíte, kdo tam má jít a na

střídačce zavládne chaos. Přípravy jsem si dřív psal na papír A4 , který jsem si na šířku

několikrát podélně přeložil, takže vznikla taková úzká kartička. V dalších částech této

přípravy jsem pak měl informace o soupeři.

Zde jsem si napsal, jaké jsou jeho silné stránky, kde naopak slabiny. Informace o brankařích a

nejlepších hráčích soupeře a jeho návycích. Jak soupeř zahrává oslabení, přesilovky, jak brání

a zakládá útok, jaké jsou jeho šablony při rohových, ale i jiných standardkách. V zápase tato

příprava byla k nezaplacení, také se dobře držela a daly se do ní psát dobře poznámky.

Bohužel měla velkou nevýhodu. Přípravy jsem si skladoval, abych je mohl vytáhnout před

dalším zápasem a už je jedno jestli se stejným, či jiným soupeřem. Tohle skladování bylo ale

nepraktické a nepřehledné. Po letech jsem ho nahradil malým notýskem. V notýsku se dalo

krásně listovat a vyhledat si potřebné záznamy. Sice se v zápase špatně držel, ale všechny ty

poznámky jsem měl hned po ruce. A věřte, kosočtverce jako Hnátek jsem tam fakt neměl :-).

Vlastně měl taky .... ten diamant v oslabení přece někdo hraje :-)

Tím ale příprava v den utkání nekončila. 

Pokračování, tj. 2.díl a dokončení článku zveřejníme za týden 14.12.2022. Můžete se těšit :)