čtvrtek 27.10.2016

Rozhovor s.. Veronikou Ziegelbauerovou

 
 
 

Veronika Ziegelbauerová, jedna z mnoha nových tváří v litvínovském celku žen. 

Ahoj Verčo, nějak se nám představ, odkud jsi, kde studuješ?

Ahoj, tak já jsem Verča a pocházím z Litvínova. Právě studuji čtvrtý ročník na Střední Škole Diplomacie a Veřejné Správy v Mostě. Tuhle školu jsem si vybrala, protože mě baví právo. Chtěla bych se v zákoně alespoň trochu orientovat, abych znala svá práva.

Jak ses dostala ke sportu?

Za to hodně vděčím svým rodičům. Už od malička mě vedli ke sportu, jezdili se mnou na výlety a podporovali mě v každé činnosti. To oni mě všechno naučili, jak už třebas lyžování, bruslení, badminton no prostě všechno na co si vzpomenete.

Jak ses dostala k florbalu?

Tak to byla těžká náhoda. Jednou na zápase áčka jsem si střílela na bránu, kdy Jindra Hejkal za mnou přišel, jestli bych nechtěla zkusit hrát za ženy. Tehdy jsem to nebrala nějak vážně, ale odpověděla jsem, že bych to klidně zkusila. No a pak asi po měsíci napsal, ať přijdu na trénink a od té doby hraju.

Jaké máš ambice dál?

Tak určitě vždycky je co zlepšovat, takže hlavně poctivě trénovat. Do budoucna osobně moc nekoukám, žiju dneškem. Rozhodně bych ale chtěla v Bivoji pokračovat.

Co se ti u nás líbí/nelíbí?

Je tu super kolektiv, což je pro mě úplně to nejdůležitější. Není nic, co by se mi nelíbilo. Vždycky se dá všechno vyřešit. Chodím na halu ráda, jak už na tréninky nebo zápasy, ale i jako divák. Prostě je to tady fajn.

Jak bys chtěla letos dopadnout, jaké to je chytat poprvé, co první zážitky?

Chytat poprvé. To je asi jako, když vás hodí do vody a řeknou, plav. Prostě sbíráte zkušenosti až ve hře. Ano, sice trénujete, ale to vám dá jen malý zlomek k tomu, abyste byl dobrý. Hlavně si zachovat čistou hlavu. Když jsem dostala svůj první gól, tak jsem se celá začala chvět. Nic příjemného, ale časem jsem se otrkala. Nechci skončit na posledním místě tabulky, i když někdo to být musí, ale já pevně věřím, že se snad ještě zvedneme.

Co Chomutov, zatím náš a Tvůj jediný vítězný zápas?

Tak to je kapitola sama o sobě. Jako fanoušek litvínovského hokeje je z duše nenávidím. Ten zápas jsme prostě musely vyhrát. Povedlo se to. Neskutečná euforie, úplně woow. Do teď nechápu, jak se nám to povedlo. Stáli při nás všichni svatí. Opravdu neskutečné štěstí. V tu chvíli to bylo jako titul pro Litvínov. Nepopsatelné.

Jaké máš koníčky?

Mým koníčkem je teď florbal. Když je čas, tak jdu na zimák kouknout na Vervu. Všichni asi ví, že ráda fandím a bubnuju. No a jinak sport všeobecně. V zimě rozhodně lyže, to je moje. Dál ráda bruslím, plavu, cestuji a tak.

Jak to jde všechno dohromady se školou?

Zatím to bylo v pohodě. No uvidíme, jestli dám tu maturitu, pak bych mohla říct, že to jde se školou dohromady. Teďka ten program začne praskat ve švech. Učení, florbal a nějaké odreagování, to bude můj program minimálně na půl roku.

Díky Verčo

Jindřich Hejkal
město Litvínov INNO-COMP RESTAURACE SEVERKA greiner packaging SNOEKS orion William Art