17_20221208_060558.jpg
16_20221208_060648.jpg
68_20220916_074930.jpg

Jsem tu teď pro trenéry...

Přinášíme vám rozhovor s jedním z nejzkušenějších trenérů Bivoje Vadimem Všetulou, který do této sezóny vstupuje v úplně jiné roli, než jsme u něj bývali zvyklí. To vše se dočtete v následujícím článku.

Nemůžeme začít jinak než otázkou : „ Proč si vůbec skončil u žen Bivoje ?“

Nehledejme v tom nějaké rozepře s týmem, či s vedením, jak jsem někde zaslechl. Konec po loňské sezóně má opravdu základ v rodinných důvodech. Narodil se mi loni syn, a jelikož od září pendluji mezi Prahou a Litvínovem, tak bych ho díky zápasům viděl jen jednou za 14 dní a to jsem opravdu nechtěl. Rodina je přednější a musím říci, že když ho vidíte růst a usmívat se, tak tohoto rozhodnutí vůbec nelituji.

Když ještě zůstaneme u žen, jak bys zhodnotil loňskou sezónu ?

Asi teď budu mluvit i za jiné trenéry – byla to nejtěžší sezóna, jakou jsem kdy zažil. Strašně psychicky náročná. Nejprve jsme se museli vypořádat se sezónou, kdy se prakticky nehrálo. Nějaké holky si našly brigády, práci a to skloubit s florbalem už nešlo. Takže řešíte sestavu. Do toho přišlo torzo holek ze zrušených juniorek. Jelikož jich zase nebylo až tak málo, tak jsme tu najednou měli problém stmelit dva týmy dohromady, což u ženského kolektivu nemusí být vůbec jednoduché a jak se ukázalo, ani nebylo. Hned v září také skončil z rodinných důvodů u žen můj kolega Ondráček a já byl najednou na tým sám s čerstvou rodinou. Když už se zdálo, že to přece jen nějak půjde a i tým se začal stmelovat, tak nás postihla další rána v podobě vážných zranění několika hráček. Vrcholem byl opět covid a krom karantén i zákaz hraní pro neočkované. Najednou nemáte s kým hrát. O regulérnosti soutěže se tu vůbec nedalo mluvit. Třeba na zápas do Plzně nás mělo jet 7. Zápas jsme odložili a stejně nás nakonec jelo jen 9. Počet hráček jsme tak museli řešit výpomocí z řad bývalých hráček. Jelikož se jednalo většinou o kvalitní zkušené holky, tak to zase nedělalo dobrotu, že třeba hrála v zápase víc, než ta, co pravidelně trénuje. Prakticky každý den jsem musel neustále něco řešit. Nakonec přes všechno to množství problémů jsme v sezóně zaznamenali několik úžasných výher a zápasů a dokázali se prorvat do play-off ze středu tabulky.

V play-off vás vyřadily Prague Tigers Nehvizdy, které jste naopak vyřadily před 2 lety vy. Můžeš nějak tyto dvě série zhodnotit ?

Před 2 lety jsme byli totálně v laufu. Play-off nám náramně vyšlo a my předváděli kondiční a takticky zničující válec. Ač byl soupeř favorit, tak krom zápasu u nás jsme je k ničemu nepustili. Také z videí jsme věděli o jejich skvělé golmance , že má i slabinu a na tu jsme se zaměřili a ono to vyšlo. Bohužel následný vládní covidový zákaz nás možná připravil o extraligu. Na druhou stranu možná dobře, protože nevím, s kým bychom ji v covidové sezóně hráli.

Loňská série se rozhodla bohužel na konci základní části v Liberci. Znáte někdy ten pocit, když jste v transu a víte, že dnes neprohrajete a to se nám v 9ti hráčkách podařilo. I když se to po zápase nezdálo, tak výhra až na nájezdy nad současným extraligovým týmem nás stála spoustu sil. Pak přišlo v prvním kole play-off natěšené a snaživé Texas, které vždycky to naše zatuhnutí využily. Úvody zápasu jim extrémně vycházely a my museli dotahovat. Opět ta naše bojovnost a taktická chytrost podpořená umem to obrátila a to ve dvou zápasech po sobě. No a v tomto stavu se šlo na Nehvizdy. Soupeř měl z nás respekt a nic nechtěl podcenit a tak zvolil neuvěřitelnou taktickou bitvu. To nám naštěstí vyhovovalo, protože taktika, kdy soupeř vyřadil vlastní útok se jen tak nevidí. Jenže k čemu nám to bylo, síla už byla skoro nulová a když se neběhá, tak stačilo pohlídat naše klíčové hráčky a byl konec. Nebylo ani moc hráček na oživení a ani morální síla, takže vyřazení bylo logické.

Tvoje jméno je spojeno se vznikem litvínovského dívčího florbalu. Jaké to teď je být po 15 letech bez něj ?

Zvláštní, ale byla to má volba a rozhodnutí a jak jsem říkal už v úvodu, nelituji. Někdo prorokoval, že to znamená konec dívčího florbalu v Litvínově a já jsem tomu tak strašně rád, že tomu tak není. Samozřejmě, že výsledky holek sleduji a moc jim fandím. První zápas se Spartou na online byl pro mě ale tak stresující, že jsem ho radši průběžně vypínal. O to větší pak byla radost z konečného výsledku. Holky ale nesmí usnout na vavřínech, což ony ale určitě ví.

Není tajemstvím, že máš nejvyšší florbalové vzdělání v ČR. Není škoda s tím takhle skončit ?

Ano, jako jeden z mála trenérů v ČR mám licenci A a také jsem na FTVS vystudoval Kondičního trenéra. Papír, ale neznamená, že hned musíte být kvalitní trenér. To vše ukáže až vaše kariéra a zkušenosti v ní získané. Nikdo neříká, že končím s florbalem. S vedením Bivoje jsme se domluvili na určité spolupráci.

Co to znamená, můžeš to nějak specifikovat ?

Od září budu fungovat jako někdo, kdo bude předávat svým kolegům zkušenosti a rady. Budu tu teď pro trenéry. Budu jim předávat informace z aktuálních školení, budu vždy přibližně na měsíc působit u jedné zvolené kategorie jako konzultant a výpomoc (bez zápasů ). Povedu kroužek začátečníků a také se objeví jednou měsíčně na našich stránkách nějaký zajímavý trenérský článek z mé provenience. Nebude toho málo, ale dělám to pro zkvalitnění práce našich trenérů. Uvidíme, jak se to osvědčí a jak to bude prospěšné. Už po prvním tréninku, co jsem měl u žákyň, se zdá, že to smysl má a proto to dělám a dělat budu.

Zajímavé. Tak to jsme moc rádi, že tě tu stále budeme vídat. Nějaká rada našim hráčkám, hráčům a trenérům na závěr ?

Mějte v tom, co děláte, nějaký cíl, motivaci něčeho dosáhnout. Jen to vás může někam posunout a být ještě lepší. Toho se držte.

Děkujeme za rozhovor.

Já taky děkuji a třeba brzy s některými na tréninku. Mějte se.