Dnešní článek začnu netradičně úplně z jiného konce. Při příchodu z Ústí jsem nám ústečákům dal tři
úkoly, z nichž jeden byl vylepšit atmosféru v hledišti a spojit radost pupeční šňůrou z tribuny na hřiště. Tento úkol považuji za splněný. Velmi mile mě překvapil přístup obou týmů k podporování se vzájemně, vrchol pro mě nastal v neděli, kdy spousta kluků a holek místo odjezdu domu zůstali na tribuně až do konce a stejně jako v Praze pomohli vytvořit neskutečnou finálovou atmosféru. Žlutá záplava povzbuzujících fanoušků? Tomu já říkám BIVOJ FAMILY. Díky.