17_20221208_060558.jpg
16_20221208_060648.jpg
86_20230110_143110.jpg

Už je to tady, rozhodčí zahájil zápas...

Týmy stojí proti sobě a rozhodčí se připravuje k úvodnímu hvizdu. Věc naprosto rutinní v každém zápase. Jenže už i tady trenér musí soustředit svou mysl na plné obrátky. Proč? Hned si to vysvětlíme.

Úspěšný výsledek zápasu se skládá z mnoha dílečků celkového výkonu. Je to jako puzzle. I sebemenší detail může vést k úspěchu. Když jsem psal závěrečnou práci na licenci A, zvolil jsem si téma „Vhazování ve florbalu“. Vedoucí práce Zdeněk Skružný nechápal. „Buly ve florbalu ? To jako vážně ? Psát o tom mnohastránkovou práci ? Vždyť to není pro florbal důležité“. 

Nedal jsem se a stál jsem si za tím. Věděl jsem, že něco takového bude ojedinělé a výjimečné. Ano, buly ve florbalu nemá na celkový výsledek zápasu velký význam. Není to hokej. Ale i tak je to jeden ze střípků úspěchu. Úvodní buly může ovlivnit i vývoj celého utkání. Když ji vyhrajete, můžete diktovat tempo hned od začátku. Když ji prohrajete a to i úmyslně, můžete dostat obránce pod tlak a ty hned v úvodu mohou udělat chybu a vy po několika vteřinách zápasu můžete vést. Důležité je i celkové postavení na vhazování a způsob zajišťování. O tom by se dalo povídat hodiny. Klidně tomu můžeme věnovat některý z budoucích článků.

Úvodní vhazování napovídá i jinou podstatnou věc, kterou lajnu soupeř nasadí jako první a jaké je její složení. Už i ve florbalu je běžná věc, že trenéři úmyslně na sebe nasazují určité formace. A jaké mohou být principy ? Na soupeřovu 1. formaci nasadíte obrannou – známá jako checking line. Snahou je tuto formaci ubránit a znechutit jim hru. Nemyslím nějaké nečestnosti, provokace a tvrdost, i když i to je u některých týmů součástí hry. Prostě je donutit hrát tak, aby to vyhovovalo nám a jim vůbec. Svou elitní formaci pak nasadíme na slabší lajny soupeře, aby jste dávali branky a soupeře psychicky utlumili. Jinou variantou je, že svou nejlepší lajnu nasadíte i na nejlepší lajnu soupeře. Prostě těm svým věříte tak, že oni přehrají jejich nejlepší lajnu a tím donutíte jejich útočná esa, aby bránila. To je přece skvělé ne ? Místo aby dávali branky, tak musejí dělat to, co jim tolik nejde. Několikráte jsem ve své kariéře zažil, že docházelo až k úsměvným situacím, kdy trenéři striktně dodržovali nasazování formací. Jedna lajna se tam třeba ohřála jen několik vteřin, aby byla hned odvolána, jelikož je proti ní ta, kterou nechcete. Nebo se čekalo, kdo půjde na buly a tak u střídaček postávalo několik hráčů a čekalo se, co ti druzí. Jestli ale věříte svému taktickému záměru, tak neustoupíte. Takže to nakonec rozhodl rozhodčí a vy jste se té situaci museli nějak přizpůsobit.

No a co když soupeř hraje na 3 lajny a vy na 2 ? Tak tady bych vůbec nesmutnil. Samozřejmě, když 3 formace jedou v tempu, tak se ten silový poměr nakonec musí projevit. Vy to prostě neuběháte. Jenže vy máte výhodu v tom, že můžete soupeře donutit, aby se ty 3 lajny nedostaly vůbec do tempa. Soupeřova hra pak začne drhnout a trenér je nucen hru stáhnout na 2, nebo posadit některé hráče. No a věřte, to na psychickou pohodu v týmu nemá vůbec dobrý vliv. Dokonce jsem často u ženských týmů zažil, že negativní atmosféra posazených úplně tým rozhodila, že už soupeř hru nezvrátil. Když máte ale dobře nastavený a namotivovaný tým, tak je posazení nerozhodí a chápou, že změna byla nutná. To by pro dnešek stačilo. Měsíců je ještě hodně. Milí čtenáři, jestli vám mé řádky dělají radost a něčím vás obohatí, je to důvod, proč to dělám. Přeji vám do nového roku hlavně zdraví a třeba u pokračování ....příště.