Ale postupně. Celý turnaj se hrál skupinově. Bivojky postupně narazily na osm kvalitních soupeřek. První hrací den zdolaly lehce Pardubice 13:3, ve druhém zápase se trápily s urputnou obranou Lanškrouna, přesto zvítězily 3:2, na to rozstřílely Cheb 10:2 a po boji i polský tým Podhale 5:4.

Druhý den holky čekaly favoritky. Bohužel bez dvou zraněných hráček. S oběma týmy (pozdějšími finalisty) sehrály vyrovnané partie, i když vždy s porážkou. S Mladou Boleslaví 2:5 a se Spartou 6:9. Večer přišel první zápas o všechno, svázány nervozitou bohužel jen remizovaly s Dobruškou 5:5, kdy v posledních minutách dorovnaly skóre 1:4.

Do posledního dne šly holky s jasným úkolem. Pokud porazí Židenice Brno budou bojovat o medaile. Motivované předvedly naprosto perfektní výkon, soupeřkám nedaly šanci a po výsledku 5:1 postoupily do zápasu o bronzové medaile. A opět se nám do cesty postavily Polky. Zápas skončil stejným výsledkem jako ve skupině 5:4 a mohla tak propuknou velká a zasloužená radost. Všem zúčastněným patří gratulace a také velká pochvala. Nejen za výkony, ale také za velkou týmovou soudržnost.

Holky zúročily svou dvouletou práci, kdy se každým měsícem zlepšovaly. A myslím, že všechny (včetně dorostenek) budou ještě lepší. Víme, co nás trápí a co je potřeba dále zlepšovat. Je potřeba také poděkovat za podporu rodičům a spoluhráčkám dorostenkám.

Ještě jednou všem děkuji.

Jiří Ondráček, trenér